Písmo z Říše
Trollech
Jdi přímo na:
Ve hvozdech
Synové lesů
Tváře stromů
V rachotu hromů
Tumultus
Skryti v mlze
Trollech vs. Heiden
-x-
Pod stromy chladný stín
Pod stromy chladný stín - Trollech
Zelené kapradí - Trollech
Tmavá kůra, silné kořeny - Trollech
Sošky našich bohů - Trollech
Lesní písmo Sylf - Trollech
Tanec skřítků v rostlinách - Trollech
S holí v ruce stojím
Vítr hladí mojí tvář
Zahalen mlhou ranní
Na obzoru Slunce zář
Ze skal slyšet je práce
Vím že žijí všude kolem
Mluví ke mě ze stromů
Mluví ke mě ze země
Bystrým zrakem hledím
Z mechu slyším hlasy divné
Každým krokem blíž
Blíž těm drobným stařečkům
Život důlních permoníků - Trollech
Cesty skryté pod stromy - Trollech
Rozmlouvání bohů lesa - Trollech
Chodby tam pod skalami - Trollech
Živý domov přírody - Trollech
Země, oheň, voda, vzduch - Trollech
Zatrollené hvozdy
V zatrollených slujích, puklinách rozvětralých
Hlasů mnoho prapodivných řeči lidí nepodobných
Blekotání trpaslíků nekonečně zní
Chladná voda protéká život proudí v ní
Staříci vzrůstu drobného jak velikosti pařezu
Tiše vládnou nad lesem a jeho noční samotou
Blikotání ohňů v mlze nejkrásnější zář
Rosa padá na listy keřů na přírody tvář
Sluneční duch povstává noční život utichá
Pracovní den trpaslíků s úsvitem ranním začíná
Zatrollené hvozdy
Skřítků plné lesy
Pomalu skřítci postupují do hloubi skalních proláklin
Vítr nese ozvěnou kladiv kovové zvonění
Od věků pradávných vládnou skřítci hvozdům svým
V mlze, mechu, kapradí zahaleni tajemstvím
Skrytý život trpaslíků lidské duše neznají
Ve vlhku všech starých dolů leží druhé bohatství
Cauda draconis
Čaroděj stvořil draka
Oheň a sílu sám v sobě vzývá
Stará moudrost mágů mnoho přísad zná
Drak povstal z popela všech čtyř živlů
Cauda Draconis
Tisíce jeskyní,tisíce ohňů
Každý plamen skrývá moudrost dračích srdcí
Válečník s tváří draka
Šupinová zbroj
Křídla duní oblohou
Cauda Draconis
Jiskra, plamen, oheň - dech draka
Písek, kámen, země - tělo draka
Kapka, pramen, řeka - slina draka
Vánek, vítr, bouře - let draka
Cauda Draconis
Tajemství hlubin lesa
Ten čarovně temný les mě skrývá cestu svou
Doufám ne marně dnes v něj vnořím duši mou
Jakýs starý sen mě nutí do zdejších krajů
Dlouhé roky říká: "jdi, vydej se na cestu!"
Zahalený lesa tmou už zanedlouho jsem
Kvílení zvěře ruší teď v mojí mysli klid
Strachuji se neznámého a ten divný sen
Co děsí mě svým tajemstvím, musím proň najít klíč
Znavený už cestou svou usínám na stromě
Ten sen se zase navrací mě čeká krušná noc
Křik mladých od káněte jež leží tu v hnízdě
Nedá mě chvíli spát teď už toho mám dost
Po noci strávené v korunách jsem znaven ještě víc
V ptačím hnízdě nacházím jen mrtvá mláďata
Prolezlá jsou mravenci jak po smrti deset dní
Vždyť večer ještě živá byla toť smutná záhada
Už dávno přece musí být rozjasněný den
Po světle ani vzpomínka, stále v temnotě
Co děje se tu v těchto místech je horší nežli sen
V hrůze pomýšlím na útěk stejnou cestou zpět
Na chladné zemi však už není cesta jako dřív
Zděšený mám hrůzu z těch míst tajemných
Návrat zpět tu smysl ztrácí kam uniknout nevím
Sen odvahu dodává, říká:" jdi, kde je stín!"
Nezbývá než uposlechnout představy mé hlas
Pronikám do hloubi mrazu stále níž a níž
Když v dáli za skalami vidím ohňů zář
Přece jen u cíle jsem, bohům lesa blíž
Mezi stíny stromů v hlubokém hvozdu
Ovládnutý náladami tajemného šumění
Mezi prameny vod a dřevin kořenů
Stojím a vzývám matku přírodu
Synem lesů cítím se celým srdcem
Od skal temných ozvěna dávnou mojí matkou
Vítr silný nesmrtelný ducha mého otcem
V tůních krytých křovinami na věky spjat s přírodou
Když dešťových kapek na kraj se snáší přehršel
Poznávám tu neskutečnou sílu zemských živlů
V hloubi lesů nalézám útěchu své duše
Domovem mým je krajina kde žije láska stromů
Když zmocňují se nitra mého pochmurné nálady
Samota sžíravá dusí a trýzní
Objímám stromů kmeny jejich mocné duše
Štěstí vznešené svítá až září
Od kolébky po rakev
Bůh spí v kameni
Dýchá v rostlině
Sní ve zvířeti
A probouzí se v člověku
Ticho lesa
Vytí vlků
Život, síla
Dunění hromu
Modřínů chocholy
Nad hlavou šumí
Les v nitro vchází pomalu
A všemi smysly
Medvědi, vlci
Prasata, sovy
Každý potřebuje strom
Od kolébky po rakev
Dokáží léčit
Zelení bratři
Každý potřebuje strom
Od kolébky po rakev
Opět vidím lodě
Opět vidím ty lodě
Bílé plachty přináší smrt
Nevnímám studené moře
Opět bílá mlha, kam asi mizí?
Jen sen? Já viděl ji...
Tančí v mých snech, podává ruku věčnosti
Už vím co cítím, když drátěná košile težkne
To teplo na hrudi pálí jako ďas
Vidím lodě
Krásné a silné lodě s dračí hlavou na vlnách
Rychlé lodě z jasanu
Vidím lodě, cítím vítr,
Prodírá se mými vlasy
A kouř štípe mě v očích
Bílá mlha, opět ji vidím tančit
Usedám ke stolu a ona přináší korbel
Podzimní cesta starého vlka
Nebe je šedé, ptáci hladoví
Na lesní stezce leží listí podzimu
Pláně jsou holé, v dáli kouř stavení
Šaty promáčené, slunce začíná blednout
Na pokraji sil před poslední roklí
Vidím svět jasnější, znamení to bohů
Zkřehlé údy z cest, meč dávno rezaví
Přetržená nit, duch síly mne opouští
Poslední doušek studené vody
Dodá sílu jít ke kameni předků
Jako starý vlk toulám se krajinou
Zacelí se bol před branami pevnosti
Nebe je šedé, ptáci hladoví
Na lesní stezce prolitá krev vlka
Neznám ani den, neznám ani noc
Věčná pochodeň - světlo je v mých dlaních
Palindrom
Sueus
Sowulo Uruz Ehvaz Uruz Sowulo
Sowulo Uruz Ehvaz Uruz Sowulo
Fans fyrkant
Ziliz
Algiz Isa Laguz Isa Algiz
Algiz Isa Laguz Isa Algiz
Fans Fyrkant
Tenet
Teiwaz Ehwaz Nauthiz Ehwaz Teiwaz
Teiwaz Ehwaz Nauthiz Ehwaz Teiwaz
Fans fyrkant
Hrdě proti bílému Kristu
Zem nasáklá krví
Obzor zahalený v dým
Následek velké bitvy
O velký bílý kříž
Z bitevních polí duje vichr
Na křídlech smutná píseň je
Přišli a mluvili o bílém Kristu
Ve jménu krve pokřtili tuto zem
Smutná píseň hvozdů
Žalmy čistých pramenů
Bohové odvracejí tvář
Pryč jsou rody naše
Nezůstane spát minulost našich lesů
Probudí se duch starých keltských druidů
V pravdě není místo bídáků
V plamenech pochodní - Dech pohanských větrů
Až zazní zvuk rohu
Hlas našich předků
Vezmu štít a meč
Hrdě se postavím Bílému Kristu
< nahoru
-x-
V říši Trollech
Potápím mysl do říše Trollech
Podzimní ráno vítá chladný les
V zeleni života slavím temný úsvit
Stromů píseň zní v husté mlze
Skalní vítr duší přírody
Zvětralých kamenů království
Pramen života mezi pařezy
Lesní studánka věčné bohatství
Ve spleti křovin vidím bohy dřevěné
Otvírám oči do země prosáklé
Kymácí se stromy kmeny vrzají
Tmavé listí padá ptáci zpívají
V údolí je zima dole v bažinách
Tam zarostlá je cesta v hustých křovinách
Mé kroky vedou do hlubin kde chladný je mech
Prodírám se houštinou cítím lesa dech
Věčný lesní světe!
V tobě jsem spatřil boha!
Ve stromech ve vodě
V zemi je tvá síla
Každý strom je mým bratrem
Každý tvor mým přítelem
V listí spadlém lože mé
Mezi kmeny bohové
Jako kořen borovice v zemi se drží
Tak pevně splývám já sám s ní
Není větší upřímnosti nežli v nitru stromů
Žádný sen se nerozplyne je-li skutečný
Kořen je pevný drží se země
Jako mé pouto k říši Trollech
Otevřenou myslí plují lidé i skřítci
Patříme lesům a všem jejich dnům
Řeka smete, co jí patří
Za jarní doby sněhy tají
Masy vody řeku plní
Bouří se živel přírodní
Hladina stoupá výš a výš
Zchátralá stavba poblíž břehu
Dlouho si říkám: "není to pravé"
Kamenná kaple s Pannou Marií
Modlí se pod ní jen bláznivé paní
Tolik stoupá voda, až do kaple vtéká
Pohled staré sochy stejně bezduchý
Příroda se zlobí, láme se kříž
Propadlou kapli voda odnáší
Blázni truchlí, strach mají z řeky
Však přírodní síla pravým je bohem
Krev našich předků a otevřené oči
Křesťanství pryč, jaro přichází
Scel lem duib
Slyš mou píseň -
v lesní tíseň,
zimou sněží,
léto běží.
Větry zvoní,
dny se kloní,
Slunce klesá,
příboj plesá.
Vřesy rudé,
rovno v mlžné
s tklivou písní
divých husí.
V zimních nocích,
křídlech ptačích,
chladná tíseň -
moje píseň.
Pod hradem Radyní
Toulám se v lesích
Pod hradem Radyní
Tající sníh vidím
Vsakuje se do země
Věčná zeleň smrků
Tmavne v šedi soumraku
Mé kroky vedou do kopce
Po spleti starých kořenů
Cítím blízkost skřítků
Jsem tady pro ně
Oni ví co potřebuji
Když schvátí mě zlá nemoc
Už jsem blízko cíli
Radyně na obzoru
Nic mi v lese nechybí
Za noci u hradu
Deštěm skrápěn po cestě
Temným lesem procházím
Nasáklá země vodou
Vane vlahý vítr
Černý les - Černý kov
Stojím u jezera na břehu mezi vrbami
Sleduji labutě, teskně táhnou oblohou
Mraky visí nehybně
Den bez slunce končí
Pokračuji v pochodu
Vidím obrys lesa
Na krajích ještě leží sníh, taje do rozorané půdy
Les majestátně temný pohlcen hlubinou černou
Prodírám se křovinami původního pralesa
Duby mechem porostlé, vrány brázdí nebesa
Voda hasí oheň, ale nezhasí
Oheň pálí dřevo, ale nespálí
Dřevo roste z vody až nad skály
Trollech slaví zemi a dávné doby
Cesta černým lesem zemí, vodou za bouře
Stoupám výš na skálu, na horu z buližníku
Trpasličí stezkou, mechem, hlínou, v mlze
Kroky listím vést deštěm každou nocí
Barvy země potemělé do propasti splývají
Trpaslíci do své sluje pod skalní příkrov spěchají
Držím v duši kořen pod erbem s velkým T
V říši temných skřítků, v hlubokých hvozdech
Voda hasí oheň, ale nezhasí
Oheň pálí dřevo, ale nespálí
Dřevo roste z vody až nad skály
Trollech slaví zemi a dávné doby
Staré pevné zákony - původní duch přírody
Bez špíny kristovy navracíme na zemi
Navršené valy kamenů
Pomník statečných lovců
Lidé se vrací do lesů
Kamenných vesnic a kopců
Na skalách pod Radyní cítím obrovskou sílu
Spojení lesa a černého kovu
Poustevník
Rubáš mrazu obchází krajinu
Vkrádá se do hloubky lesa
První zmrazí spadané listí podzimu
Dál mezi stromy pokračuje jeho cesta
Les svažuje se stále víc do hloubky
Bezedný jako trychtýř
Pomalu kráčím opadanou alejí
Zbídačený, opuštěný rytíř
Jeho knihy jsou kůra starých stromů
Denně obchází kolem nastražených pastí
Mnohokrát je jeho bledá pleť
Zbarvena rudou krví
Ale skryta pod chomáči vlasů a vousů - poustevník
Tlusté stromy, podmáčené kořeny
Mezi křovinami vidím chatrč
Prolámaná okna, komín zbořený
Přesto obydlená poustevníkem
Mlčky sedí, nechává do sebe vstoupit mráz
Vůbec nic nevnímá
Pustý, jak větrem ošlehaný sráz
Náhle však Krista proklíná:
"Ta bestie už zcela strhla lid
Odvráceni od přírody, odvrhli vláčnost
Už navždy ztratili cit
Šum stromů, deště, vnímat přírodu"
Popadne náhle kus masa
Sušené maso lesní zvěře trhá zubama
Zahalen do přírodních cárů
Vdechuje vítr, rubáš mrazu
Cesta bahnitá vede kroky mé
Prší a bahnitá cesta vede kroky mé
Do vysokých skal, tam ku starým dolům
Kráčím pozdravit nejstarší z rodů
Tam planou ohně v hlubokých štolách
Má duše zahalena jest dýmem zapomění
S posvátnou úctou vcházím do síní pod zemí
Prší a bahnitá cesta vede kroky mé
Do mlžných kopců mezi stromy prastaré
Na kmenech znamení velké lesní říše
Zelené království kapradí a mechu
Má duše zahalena jest dýmem zapomění
S posvátnou úctou vcházím do říše lesní
Prší a bahnitá cesta vede kroky mé
K řečištím velkých řek, potokům i pramenům
Závoje vodních víl tancují na vlnách
Modré jezero skrývá jejich tajemství
Má duše zahalena jest dýmem zapomění
S posvátnou úctou vcházím do světa vodních víl
Skřet Duchmaus ze Stříbra
V podzemí v kopcích zarostlých
Kamenné poklady patří zemi
Skřet Duchmaus střežil hory bohatství
Lidé kopou do skály, kámen chtějí
Skřet Duchmaus ze Stříbra
Schovával horníkům nářadí
Skřet Duchmaus ze Stříbra
Zjeví se v dolu a zmizí
Skřet Duchmaus ze Stříbra
Království země střeží
Skřet Duchmaus ze Stříbra
Sídlo má v provlhlém podzemí
On je rozhořčen, však svoluje
Horníci jdou do hlubin hory
Doufá skřet, že se časem nasytí a odejdou
Jinak je bude muset na věky strašit
Lidé chtějí víc a víc to, co jim nepatří
Město Stříbro se rozrůstá, hradby se zpevňují
Postava nízká v dolu se zjevuje
Horníci každého dne spatřují jeho stín
Oheň jara
Slunce spí za obzorem
Noční vítr ševelí v korunách
Stromy sní, zem pokrytá mrazem
Jasná noc, kopce jak ve snách
Oheň tiše praská do noci jasné
Noční chlad proniká do noci jasné
Zmrzlý měsíc krajině vládne
Jinovatka na keřích, chladný vítr hor
Povstaň ohni a rozehřej zem
Jsi zlatého slunce paprskem
Tvá síla proudí v žilách země
Povstaň, ať Vesna vstoupí mezi nás
Mohutná síla tvého dechu řítí se lesní dálavou
Probouzí ducha spící matky
Tvůj plamen se rozléhá v okolí
Tvá náruč objímá bohy ve svatoborech
Probuď semena našich rodů
Povstaň, ať Veles vstoupí mezi nás
Tvé silné paže rozbíjí zmrzlou zem
Ohni života, jenž proudíš v nás
Probuď jaro, probuď semeno
Probuď matku a její lůno
Nezhyne náš starý rod
< nahoru
-x-
Vtělení ve strom
Jsem starý poutník a nemám přístřeší nad hlavou
Ve vysokých horách kráčím po strmých pláních
Promáčený, sám, při pochodu v oblacích
Tam na hřebeni z dolin vichr duní
Přináší tolik vody, více než déšť v bouři
Jsem starý poutník a v horách síla mě ubývá
Jsem starý poutník a zima strašná mnou prolézá
Jsem ukryt pod kamenem
Cítím krutost velehor
Krev vytéká, kde jsem zraněn?
Musím dojít na vrchol
Bílá mlha každým krokem
Můj zrak není silný
Já však stojím za vrcholem
Klesám do nížiny
Mnoho těžkých překážek jsem směle překonal
Husté lesní království v pravdě očekával
Mé tělo je tak staré, o duši nemluvím
A tohle místo temné jako podzemí
Chci patřit jen do lesa
Chci být jedním z nich
Jsem starý, umírám
Vidím jen bílý sníh...
Mé přání je jediné
Mohutný kmen mít
Mechem tělo obrostlé
Nechci už jen snít
"Na palouku v lesní říši pak objevil se malý smrček,
V jeho duši je kus toho starce, splnil se mu sen, stal se stromem"
Zalesněná země
Klikaté potoky v ranním oparu
Mrazivá mlha v údolí
Zákoutí hlubokých lesů
Sny z mechu a kapradí
Stromy jsou naši otcové
Krásně a mohutně šumí
Lesy jsou naším domovem
Pospolu s divokou zvěří
Vítr si pohrává s vlasy
Na holém a prázdném kopci
I tady by měly být stromy
A prameny čisté vody
Synové lesů ve své říši
Přírodní království prastaré
Chladné prameny v černé skrýši
Kořeny vodou nasáklé
Synové lesů u bran své říše
Chráníme stromy rukou i mečem
Ten, kdo zákeřné vykoná mordy
Setká se s naším barbarským hněvem
Když někdo podsekne strom, bude zbičován deštěm
Ještě jednou a udeří hrom, pak bude nucen:
Vyprahlé pustiny - zalesnit!
Též holé pastviny - zalesnit!
< nahoru
-x-
Bouře navždy zuří
(Morbivod)
Bouře navždy zuří
V těch nejchladnějších snech
Kde vidím černý měsíc nad lesem
Bahnitá pláň mě vzývá
Přívaly dešťů bez slitování
Chrlí na zem vláhu
V ukrutném duchu praskají skály
Kráčím vstříc přírodním živlům
Hromové dunění mi podráží krok
Jsem promoklý, promoklý na kost
Chladná a zamračená je obloha
Zlověstné vichřici nyní patří svět
Sláva větru!
Sláva mrakům!
Sláva dešti!
Sláva bouři!
Trollech - Srdce Trollech
Černá jsou mračna nade mnou
Brodím se v bažinách
Usínám v korunách
Však zuřící déšť mne žene dál
Padají ledové kroupy
Tříští se o skály
Mrazí mě v zádech
Když vidím žít přírodní skvosty
Dunící nitro lesních hlubin
Je živoucí duší
Jsem spojen s pravdou stromů
Bouře navždy zuří
Sláva lesům!
Sláva stromům!
Trollech - Srdce Trollech
Duj větře, duj...
(Asura)
Odnes větře mysl mou do skal a lesů
Do dáli, kde zem se dotýká nebe
Tam, kde končí hranice lidských světů
Za tmavé horizonty do lesní země
Odnes větře mysl mou do země za kopci
Tam letité stromy pějí písně prastaré
Kde hvězdy svítí jasněji za noci
Tam skrze stromy mluví Bohové
Duj větře, duj písně této země
Duj větře, duj na tisíce rohů
Duj větře, duj ať navěky šumí les
Duj větře, duj pro slávu stromů
Odnes větře mysl mou ku starým branám
Kde v každém kameni spí duch předků
Tam, kde sokol vzhlíží k nebeským výšinám
V každém stromě ukrytá tvář skřítků
Odnes větře mysl mou do říše Trollech
Duj na počest mocných strážců
Ať slyšet je našich zbraní řev
Než ulehnem po boku našich otců
Duj větře, duj písně této země
Duj větře, duj na tisíce rohů
Duj větře, duj ať navěky šumí les
Duj větře, duj pro slávu stromů
Odnes větře tělo mé nad špice stromů
Mé oči hoď na temnou noční oblohu
Studené srdce mé daruj bohu hromů
Rudou krev jako země věčnou vláhu
Odnes větře ducha mého do tmavých hvozdů
Ať na věky mohu vidět hejna vran
Ať na věky mohu cítit vůni stromů
Ať na věky mohu vidět hejna vran
Koloběh vod
(Jiří Wolker)
Plujeme tiše,
kam, nikdo neví.
Z neznámé říše
zpíváme zpěvy.
Ze hlubin země, z tajemných skrýší
tryskáme vzhůru v půlnoční tiši.
Přes strmé břehy, kol skal a lesů
letíme prudce v divokém plesu.
Lesy se chvějí
pod naším skokem.
V šíleném reji
letíme tokem.
V krajině rovné, v klidu a míru
hltáme pěny divokých vírů.
Sonáty svojí andante hráme,
na vlnách svých je ukolébáme.
Dech širých plání
vášně nám hasí.
Do vod se sklání
bohaté klasy.
V jezeru tichém šeptáme s břehy.
Zjasněné nebem, plny jsme něhy.
Noci když jasné lehnou si v kraji,
stříbrné hvězdy s námi si hrají.
Touha však stará
po dávné pýše
v srdci nám hárá,
žene nás výše.
Neznámé ruce v oběť nás berou,
přitisknou k sobě na hruď svou šerou.
Mračný naš koráb vichřice ženou,
ztemněla přída šedivou pěnou.
Letíme prudce
zvířeným nebem,
sraženy v půtce
ohnivým hřebem.
V rachotu hromů, skuhrání bouří
padáme dolů ve mračen kouři.
V tisíci slzách stříkáme kolem,
zničeny pádem, zlomeny bolem.
Šedivým hávem
skryje nás země.
V objetí tmavém
tiskne nás jemně.
V půlnocích šerých, ve tmavém koutku
čekáme dotek čarovných proutků.
Čekání zvolna v spánek se mění,
o taji sníme znovuzrození.
Národ ohně, železa a pokladů
(Asura)
Podzemní nory plné bohatství
Hudba ocelových kladívek zní
Chodby zdobené kamennými obrazy
Pod skalnatými kopci v oparu mlh
Sluje malých lidí obložené mramorem
Národ temných tváří však mysli dobré
Jejich cesty minulosti lidmi zadupané
Kovářské měchy dují písně železa
Toto umění převzaté národy zvenčí
Ornamenty zdobí sloupy tunelů
Mihotavost světla tančí v lampách
Síně plné života a potu tváří...
Honosné haly velkých králů
Krásné zbroje podzemních armád
Umění kovářské šlechtí i mysl
V kobkách podzemních bohatství nesmírné
Dech chodeb ukrývá sílu národa
Národa ohně, železa a pokladů
V Kodském polesí
(Morbivod)
Cítím velký den přírody
Majestantný kraj plný
stromů, potoků a skal
Součást říše Trollech -
Kodské polesí
Lesní scenérie
Nekončící aleje
Hluboké rokliny
Křišťalové potoky
Za chladného rána zjara vcházím do kodského polesí
Už u bran cítím život lesa i skrytých bytostí
Dobře o nich vím a o to víc mě mrazí po těle
Jen slabě prosvítá za kopci ranní slunce
Jako k zemi přikovaný v stoje zírám na obzor
Obrovští jeleni kráčí po horizontu
Klaním se jejich kráse a zdravím lesní bohy
Pořád je vidím míhat se mezi křovisky
I já stojím na horizontu, hledím v nekonečné lesy
Mám tu tolik přátel, co více si přát?
Jako bych létal, pln síly na dlouhé cesty
Je jich tu mnoho a všechny krásné, lesní...
V údolí šumí potok, vrány krákají
Kráčím, kam mě vede síla magická
Tisíce lesních hymen mi zní myslí
Sic jsem pouhou návštěvou, cítím stíny domova
Ten strom, jenž mě volal...
Doknout se kůry, pohladit rukou
V přepevném objetí hledím ku větvoví
Jako bych líbal ženu, nemohu teď odejít
Půjdu dál po cestě, čeká mě pramen
Přírodní píseň zpívá les a víla je se mnou
Průzračná voda chladí mé i její ruce
Tolik kypím láskou k lesu a k víle po mém boku
Tak rád bych zůstal, však má cesta vede dál
Přes pole zelenavé já musím jít
Koněpruské jeskyně budiž můj příští cíl
Snad ne nadlouho se teď musím rozloučit
Sídlo dávných keltů prý je tento kraj
Znovu cítím pravdu, nesmrtelný duch
Jistě se vrátím do těch pravých hvozdů
Obejmout paní z lesa, vím, který je to strom
V rachotu hromů
(Asura)
Z nebe oheň padá
Žhavý popel z kovárny bohů
Černý dým pohlcuje slunce,
Tak jako vlk ovci požírá
Mraky černé jako popel, řev draka v dáli zní
V záři blesků vidím svou budoucnost
Vítr skučí v dolinách, to hejkalů je rej
Děsivý dusot nebeských koní
Ohněm i vodou mě bohové křtí
Již od kolébky mi v srdci hrom duní
Živelní běsové po obloze létají
Skrytý jsem pod střechou stromů
V mokrých lukách voda stojí
Vidím svou budoucnost v rachotu hromů
V rachotu hromů - píseň božské kovárny
V rachotu hromů - dusot nebeských koní
V rachotu hromů - probouzí se duch pradávný
V rachotu hromů - hrom v mém srdci zní
Těžké mraky plují, točí se nad vrchy
Jsem synem lesů, strážce Trollech
Zrozen jsem spojením nebe i země
Mocný bůh hromu dal mi dech
Ve stínu starých dubů
(Well)
Pohleď, jak se drolí lidské království
Zvony bílých kostelů naposledy zní
Věže si zoufají, čas se mění v prach
Věčně ale šumí vítr v mocných korunách
Kde proudí míza čarovná
Tam moudrý poutník rozjímá
Ve stínu starých dubů, kde se kříží cesty vlků
Ve stínu starých dubů, tam slyším hymny lesů
Písně o dávných bojích, o noci a o čistotě
Ve stínu starých dubů nepohasnou naše ohně
Pohleď, jak se ztrácí, co silným se být zdá
Vzácný kov náhrobků v bouři oprýská
Jejich pyšné nápisy déšť roznese
O pravé slávě zpívají si stromy po lese
Kosti pravých hrdinů
Přikryje zlato podzimu
Vzácné setkání
(Morbivod)
Sněhová bouře
Les pod Radyní
Mráz a zvěř
Noční kroky
Mráz po těle jde
Zrak ale neklamný
Mráz nade vším
Mlčí a přec mluví
Zasněžený vrch
Propletená křoviska
V nesčetných kmenech
Spatřena tvář skřítka
Zmrzlé pláně
Ledový dech
Omrzlé kmeny
Však život v nich
Ledový příkrov střeží bohatství pod zemí skryté
Masivní útvar skalní, království to pradávné
Sníh a mráz, živel pravý, tajemství chladu hlídá
Úzký sráz potemělý přírodní píseň zpívá
Postava temná ve sněhu
Tak vzácné setkání
Pravda ve skalách od věků
Jen ta přírodní
V každém koutě lesa
Pod hradem Radyní
Skřítci sídlí od věků
Jsou vidět ve stromech
Ledový příkrov střeží bohatství pod zemí skryté
Masivní útvar skalní, království to pradávné
Sníh a mráz, živel pravý, tajemství chladu hlídá
Úzký sráz potemělý přírodní píseň zpívá
Myšlenky jsou spjaté s lesem
I oni vědí o nás
Střeží s námi navěky
Brány říše Trollech
Znovu cítím pravdu
(Morbivod)
Mraky a větry nesou hlasy pravdy
Tisíce stromů v nitru mají sílu
Stín lesa - život, tam prýští voda čistá
Vřelé jsou hlasy skřítků, duch přírody zpívá
Trollech je hudba z lesů a řek
Trollech je hrom nad bohem falešným
Trollech je symbol pravdy přírody
Trollech je říše lesních bytostí
Koruny listnatých králů
Žijí v lese i v mých snech
Jezero ráno v mlze se skrývá
Znovu cítím tu pravdu
Břehy vod chrání staré vrby
Stěny topolů větrem se vlní
Na řece labutě teskně plují
Znovu cítím tu pravdu
Příroda je bohem jediným a není jiné pravdy
Jen její zákony říše Trollech uctívá
Dlouhé cesty do hvozdů hlubokých a zarostlých
Blíž být svým přátelům, ctít pravdu přírody
Strom starý víc než člověk
Přítelem nejpevnějším
Rozumí i beze slov mě
Všechny vnitřní pocity
-x-
Tumultus
(text: Dakhe, přepracoval: Morbivod)
Obloha potemněla na straně západní
Poklidně se dní, však zvěř cos tuší
Stromy také vědí, že blíží se živly
Objímají matku svou - Zem
Pojednou ztichl den
Že by mne smysly zradily
Ne!
Je to jen klid před bouří
Už řítí se údolím
A první nápor přichází
Déšť bičovat začíná
Však oni hrdě vzdorují
ref:
Vichr stromy ohýbá
Až bolestí sténají
Zoufalá zní lesní píseň
Větve se lámají
Jak hladiny vod jezerních
Vlní se širé lesy
Radno zde pobývat není
Zuří živelné běsy
Vítr je chladně neúprosný
První strom k zemi padá
Chytavše se bratra
Žel on větev nepodá
ref:
Vichr stromy ohýbá
Až bolestí sténají
Zoufalá zní lesní píseň
Větve se lámají
A když ráno vyjde Slunce
Spatří údolí v slzách
Osouší listoví rychle
Lépe se dýchá
Životy mrtvých vyhasly
Své dřevo vrátili Zemi
A přeživší dýchají
Přímo mezi ostatky
Z nichž se brzy
budou živit jiní
Parhelium
Pod klenbou bílých mraků
Nad pohořím
Pod křídly dravých letců
Tříští se Slunce
Nesmrtelný oheň
Každodenní záře
Tři místo jedné
Děsí život země
Druhé a třetí Slunce
Nad zmrzlým obzorem
Lámou se poslední listy
Pod tíhou krystalů
Ještě více ticha
Ni kapka vody neuplyne
Uvězněná mrazem
Břehy plesa pod sněhem
Ještě více mrazu
Obloha zavře oči
Všechna Slunce zmizí
I to mateční
A pod klenbou černého stínu
Roztaje krev mrtvých medvědů
Vydají se na pochod
Za světlem plamenů
Boří se do sněhu zchřadlé tlapy
Vysíleni zimou a hladem
Usíná poslední život
Zvířecí srdce netepou
-x-
Skryti v mlze
Nepřetržitý silný déšť
Slzy přírody roní noc
Vodu polyká hustý les
Zeleň listů nezbledne
Přívaly kapek očišťují
Kameny, kmeny, pařezy
Skrýše a sluje opouštějí
Potvorové mokromilní
Trhliny v zemi
Voda zacelí
Koryto řeky
Voda naplní
Žíznivé srny
Voda napojí
Zatracené lidi
Voda utopí
Skryti v mlze strážci říše Trollech
Do vlahé země vrůstá tvrdé srdce
Krev je zelená a kosti mají kůru
Ruce zvrásněné přitahují mlhu
Skryté v mlze stromy z říše Trollech
Mraky halí nebe a hustě prší v horách
Voda je královna života i smrti
Silnější než kladiva rozzuřených lidí
Hromy, blesky
Ukazují sílu
Přírody
Odvěků skryté v mlze
Letokruhy
Pamatují
Dlouhé dny
Navěky skryté v mlze
Volám do lesů
Volám do lesů, volám do hájů
Až chvěje se listí stromů
S poryvem větrů v nočním běsu
Ozvěna stráží zvuk mého hlasu
Každé mé slovo léčí stromy
Hynou vášně lidské zloby
S dotykem kmenů svírám svou víru
V plamenech ohňů vzývám svou sílu
S rachotem udeří na holou pláň
Všechny vás rozdrtí ohnivá saň
Volám do lesů zelené rytíře
Volám do hájů skřítky pastýře
Probouzí se síla zelených rytířů
Králů z kapradin, stromů pastýřů
Pod praporcem s velkým "T"
Zelený strom hlavu pozvedne
Do země své kořeny zapustí
Pevně sevře přírodu v objetí
Brány se otevřou, kopí bodnou v zem
Krví zaliji tisíce semen
Zavolám do hlubin mohutným hlasem
Jsem synem lesů, stromů strážcem
Země obrů
Srdce hory tepe, země dýchá
Kopce, hory živé jsou
Z temných lesů pára stoupá
Na úpatí hor, v zemi obrů
Tam stíny jsou delší a šero tmavé
Uvnitř kopců teče jejich krev
Kdo napije se z ní, kámen se stane
V temných horách starých obrů
Pokryti travou, pokryti mechem
Déšť vymývá staré jizvy zvrásněné
Pokryti klečí, pokryti lesem
čekají na svůj čas, tam v zemi obrů
Černá palice drtí skály, láme vrcholy hor
Srdce hory tepe, Země těžce dýchá
Mocně duní Země, obr se těžce valí
Kopce ožívají, tam v zemi obrů
Stromy jsou v nás
Khoad Dair silou tak pevnou srší
Khoad Nion v okovech síly jsou svázané
Khoad Ailm rozhodnutí svá důkladně zvaž
Khoad Phegos moudrost i um prší
Stromy jsou v nás, lesy jsou v nás
Kořeny rostou z útrob těla
Nikde žádný trpaslík jen lesní klid
Prázdné oči prorostlé vřesem
Dlouhý vlas přejde v šedý lišejník
Khoad Saille rovnováhu ducha nastolí
Khoad Eadhadh věci budoucí viděny jsou v obavách
Khoad Beth zvyky staré s minulostí odejdou
Khoad Luis jiní nad tebou moc nemají
Zelená ruka jara
Vymrzlou zem zasáhl hvězdný prach
Lukám květin ruka dala zář a tvář
Temný den, světlá noc, nikdo nespí
Špičky stromů hledí vzhůru z mlhy
Jeden den prach a druhý déšť - vodou prosáklá rána
Jeden den mráz a druhý květ - zelená ruka jara
Budí se k životu další tvorové
Mohutné Slunce rozdává všem
Květy se otevírají po tisících
Mlhy stoupají nad lesem
Ta mračna tolik stíní
A i Země sama stíní Měsíc, květy vadnou
Vlci hledí stínem vstříc polostínu
Něco vzalo jejich krále, byla to Země
Jeden den prach a druhý déšť - vodou prosáklá rána
Jeden den mráz a druhý květ - zelená ruka jara
Noční strach již předlouhý byl
Ztracený král se objevil
Ráno ale znovu vyjdou mračna
A spustí se déšť
Lješi
Starý a moudrý, divokým pánem
Kyne hlubokým hvozdům nad ránem
Klaním se vůli bývat pod stromy
Dlít budu svobodně v jeho panství
Lesem zní hlas, pěje z kouzel písně
Tichým slovům naslouchej, v nich divost lesa spí
Staň se přízně strážcem, nespal ohněm tón
Chrámy pod Sluncem, v kapradinách
Jeho tělo není z masa, starým duchům dává moc
Nikdy nespí stále hlídá, zelené království
V bystřinách lesů můžeš spatřit divou tvář
Která bude za tebou v těžkých chvílích stát
Ze kotle popíjej
Nad ohni, nad kotli mezi kameny
Pod noční oblohou jiskry létají
Pod stromy, v jehličí mezi pařezy
Ohně již hoří jak hvězdy na nebi
Hej hej hej z kotle popíjej
Hej hej hej do tance se dej
Nad ohni, nad kotli, v hustém borůvčí
Přemýšlím o koutech skrytých pod zemí
Pod kmeny, pode dny řek i potoků
Narážím na říši vodních pavouků
Hej hej hej z kotle popíjej
Hej hej hej do tance se dej
Noc je ještě mladá a pití máme dost
Ani déšť nezkazí naši veselost
V kotli vře nápoj, co tanci dává moc
Lesem zní písně pěné pro radost
Uvaříme mlhu hustou jako les
Všemožné přísady druhů bylinných
Kapradí, šišky, také rudý vřes
Páry barevné z kotle stoupají
Hej hej hej z kotle popíjej
Hej hej hej do tance se dej
Nad ohni, nad kotli, v dýmu zeleném
Krabaté symboly stromů vidíme
Nad hlavou točí se zem i obloha
Budeme rozjímat ve snech do rána
Když setká se voda s mrazem
Když setká se voda s mrazem, promění se v led
Svírá žíly potoků jako bílý jed
Ojíněné stromoví stojí v chladném sivu
Šírém kraji, mrtvém tichu, vítej krutou zimu
Chladná královna, paní od severních bran
Studená a krutá - opanuje celý kraj
A smrtelné zpěvy černých krkavců
Zjizvenou zemí třeskutých mrazů
Vichřice divá tančí, krev rudá mrzne zvolna
Propadlým sněhem kráčí ta chladná královna
Smečka šerých vlků už se řítí v její stopě
Předává svým dětem matka prapodivný dar
Všem bude skryto tajemství.
Lidské oko nespatří stříbrné hvězdy jas
Celou zemi zahalíme hustou mlhou
Lidská ruka nezdvihne voňavou zem
Tak zní mé kouzlo, tak volá můj hlas
Lidskou duši nepohladí zlatý Slunce svit
Celé nebe zahalíme hustým kouřem
Lidská slova zaniknou v krutých bouřích
Takové je přání, strom života bude skryt
Lidské ucho nezaslechne zelených obrů šum
Celý kraj ponoříme v tichou tmu
Lidská noha nevkročí na svatý lesa kraj
Bohyně Ailm usedne na dřevěný trůn
Všem bude skryto tajemství
Co děje se nahoře, děje se i dole.
-x-
Naturia
(text: Morbivod & Asura)
Tvář matná promítne se obzorem
Květy v očích v lesním zátiší
Kapky vody na rtech, budoucno v průsvitných šatech
Jiterních par pod střechou stromů
Svěží vánek mokrých polštářů mechu
Přízeň hledám v kůře kmenů vepsanou
Skály adršpašské pokryjí mě listím
Vodu jezerní nechám proudit do sebe
Pak narostou ještě delší vlasy
Spletu je s větvemi mé nejdrazší
Nikdy nikdo nedobude naši lesní zem
Usednu na schody skalní a zrak zvednu k tvářím těm
Obří skály členité - Naturia
Vedu za ruku se se dřevem - Naturia
Setkám se s liškou a zvířaty svými - Naturia
Poezie mezi listy a dlaní - Naturia
A cíl je stále stejný
Tvoří kolem skal se stíny
A přítmí láká do jeskyní
Rudé víno prolité
Elf a duch lesa
(text: Asura & Morbivod)
Tak starý. Tak starý je les, jen šeptat v něm smíš
Hvězdy na nebi blednou - trhá se noc
Toky řek směřují ke svým cílům a voda je chladná. Čistá!
Tak starý. Tak starý je les, jeho vous tkán je větvemi.
V tomto světě sídlí má mysl - na věky věků!
Tak hustý. Tak hustý je les, větve berou mi krev
Vtéká do dutin Země, jsem jím a dýchám
Prastarý Duch lesa, celá staletí pod klenbou
Tak hustý je les, až svírá dech.
Třikrát sto let - Pod kouzlem Krále hor
Třikrát sto let - Dlouho jsem spal.
Třikrát sto let - Na věky věků.
Třikrát sto let - Jím procházím.
Třikrát sto let - Přes kotliny a údolí
Třikrát sto let - Přes lesy v údolích
Třikrát sto let - Nekonečné dálavy
Třikrát sto let - Přes černé skály
Mýtiny hoří
(text: Well)
Výdechy stromů a stínů mezi kmeny
A noc je plná, plná černých ohňů
Větvemi pořezán a znovu uzdravený
Mýtiny hoří
Plameny deště
Květy se otevřou, co neviděny za dne
A jejich vůně láká z houští laně
Nové stromy rostou vším co vadne
Mýtiny hoří
Ve skrytých očích
Čepele jehličí stínají déšť
Bezhlavé kapky obtěžkají zem
Mísím s hlínou i vody své
Zadělávám na noci zítřejší
Zášť mojí masky do šklebu je zpitá
A její pachuť na jazyku hřeje
Tvář v mokrém dubu mne vlčím skřekem vítá
Mýtiny hoří
Smích lesních duchů
Dávám krev půdě a vítr hltám zmoklý
A mračné brány se rozervou a skloní
Měsíční majestát jde úbočími roklí
Mýtiny hoří
Stříbrné světy
Čepele jehličí stínají déšť
Bezhlavé kapky obtěžkají zem
Mísím s hlínou i vody své
Zadělávám na noci zítřejší
Ta tvář v kůře je tváří mou
Z mých úst šlahouny mlh se rozlezou
Větve si z kostí cestu proklestí
Spáry dravců z mých zápěstí
Ta tvář v kůře je tváří mou
Z mých úst šlahouny mlh se rozlezou
Mísím s hlínou i vody svého těla
Zadělávám na noci zítřejší
Mýtiny hoří
Do Luny se vřezává stín paroží
Podpozemský vír
(text: Morbivod)
Dva dny, dvě noci, trvá cesta skrz lesy
Tam se voda ztrácí v zem, podpozemský vír
Voda dala mi život, jiným smrt
Setkám se s jejím koncem, možná spatřím i svůj
Slyším hlas, volá mě po proudu
Sbíjím vor, musím na hladinu
Div nezabit v divokých peřejích
Doplul jsem v údolí ledového jezera
Nesmím se ptát, musím vědět
Chlad ať vede mé oči
Podpozemský vír vtahuje mě dolů
Mám oči otevřené i dýchám
Strašně silný proud táhne mě do jámy
Dýchám i vidím, vidím přízraky
Nesmím se ptát, musím cítit
Osud, život můj, není v mých rukou
Hluboko pod řekou vstupuji na souš
Hlas už utichl pod vzduchovým zvonem
Řeka padá do jádra země
Úchvatné, však zpět již nemohu
-x-